Pozadí

Den daňových poplatníků 2005

14. června 2005

Dovolujeme si vám oznámit radostnou událost. Stát se pro letošní rok rozhodl nás trošičku šetřit. V „nevolnictví“ budeme o dva dny méně, tedy „pouhých“ 164 dnů.

Graf: DEN DAŇOVÝCH POPLATNÍKŮ (DDS) V ČESKÉ REPUBLICE (2000 – 2005)

Zdroj: www.dane.inlist.cz

Od roku 2000, kdy byl den daňových poplatníků v České republice poprvé vyhlášen, se jeho termín posunul o 8 dní směrem ke konci roku. To znamená, že dnes o hospodaření s našimi penězi rozhodují politici a státní úředníci v daleko větší míře než před 5 lety.

V této souvislosti se nabízí otázka s velmi hlubokým dopadem na problematiku svobody, společenského řádu, demokracie a delegace moci do rukou jiných. Chtěli jsme za posledních 5 let zvýšit daně, odevzdat do rukou politiků, státu, veřejné správy a samosprávy více pravomocí, nebo bychom raději o svých penězích rozhodovali více sami a svobodně?

Jak v číslech

Den daňových poplatníků v roce 2005 připadá na 14. června. Do tohoto dne, tedy celých 164 dnů, průměrný občan České republiky (podle výše ročního příjmu) vydělával na běžné výdaje veřejných rozpočtů (tj. státního rozpočtu, rozpočtů krajů a obcí, výdajů transformačních institucí a dalších), které budou v konečném důsledku zaplaceny z jeho daní. Pro úplnost dodejme, že 164 dní je 45 % roku!

Tabulka: Den daňových poplatníků v ČR

Rok200020012002200320042005
DDS6. června7. června11. června12. června16. června14. června

Zdroj dat: Institut liberálních studií

Výpočet Institutu liberálních studií vychází, tak jako každým rokem, z publikovaných údajů o schváleném Státním rozpočtu České republiky na rok 2005.

14. června 2005 se dočkáváme

Slováci už svůj Den daňových poplatníků oslavili… Den daňových poplatníků připadl podle analýzy Združenia daňových poplatníkov Slovenska a Nadácie F. A. Hayeka v tomto roce na úterý 7. června. Teprve v následujících 201 dnech zbývajících do konce letošního kalendářního roku, budeme vydělávat pro svou vlastní potřebu. Jinými slovy: z celkového ročního výdělku v roce 2005 může „průměrný“ občan u nás samostatně rozhodovat o sumě peněz, kterou obdrží za 201 dnů. O sumě peněz vydělané za 164 dní rozhodují v naší zemi politikové a státní úředníci.

Že prý ve světě…

Pokud uslyšíme, že naše daňové zatížení je relativně nízké, jde o pouhou hru s pojmy a čísly. Zatížení je totiž nízké jen do doby, než započítáme i povinné odvody na zdravotní a sociální pojištění. To je tak vysoké, že tato takzvaná složená daňová kvóta řadí Českou republiku hned za evergreen severských sociálních států. Je tu však ještě jedno, podle našeho mínění, důležitější hledisko. Nikde není napsáno, že se musíme neustále s někým v něčem srovnávat. Denně slýcháme, „je to běžné v Evropské unii.“ No a co? Není rozumné se samozřejmě izolovat, ale doby, kdy jsme dělali něco, co bylo běžné jinde, jsme tu už také měli. Proč si naši politikové nechtějí připustit, že mají rozhodovat podle toho, co je dobře pro nás, nikoliv podle toho, co dělají někde jinde?

Každá mince má dvě strany

Samozřejmě, že stát naše peníze jednoduše nespolkne. Jsou použity na nejrůznější projekty veřejného charakteru, někdy účelově, jindy bez jakékoliv logiky. Jde o služby jako je veřejná obrana, policie, soudnictví, stavby silnic, péče o přírodu, financování vzdělávání, sociální služby, pomoc i motivace, protidrogové programy, ale třeba také o platy politiků a financování jejich noblesních reprezentačních akcí a snad nekonečno dalších činností. To vše stát financuje a zdrojem jsou peníze, které pod rouškou zákona a hrozby trestu lidem odebírá.

Vynecháme-li dva z podstatných dopadů zdanění, tedy snížení motivace vydělávat a přerozdělování ve prospěch těch, kdož nevydělají nebo nevydělají tolik, existuje tu ještě jeden efekt: zdanění znamená snížení možnosti rozhodovat o svých přirozeně vydělaných penězích svobodně a po svém. Moderní společnost by jistě měla maximalizovat svobody svých občanů, bohužel od roku 2000 v České republice se v našich peněženkách odehrává naprosto opačný postup. Alespoň letos jsme o kousek svobodnější, byť jen o dva dny.

Myslíte si, že se někdy dočkáme výraznějšího snížení daní, nebo nás naopak čeká větší průvan v našich peněženkách?

Pro více informací kontaktujte

Gabriela Řezníčková

Projektová manažerka Institutu liberálních studií

Martin Pánek

Ředitel Institutu liberálních studií

Co popisuje Den daňových poplatníků?

DEN DAŇOVÝCH POPLATNÍKŮ (dříve známý jako Den daňové svobody) je pomyslnou hranicí v kalendářním roce, která rozděluje rok na dvě období. V prvním období pomyslně vydělávají daňoví poplatníci na pokrytí výdajů veřejného sektoru, vlády, samospráv a veřejných institucí. Toto období končí dnem daňových poplatníků, od tohoto dne vydělávají daňoví poplatníci sami pro sebe a o vydělaných penězích rozhodují podle vlastního uvážení.

Pro více informací týkajících se jednotlivých let v interaktivním grafu klikněte na příslušný rok, který vás zajímá. Najdete tam základní informace o vývoji daňové zátěže a také analytické přílohy.

Dny práce na stát (Pro více informací klikněte na příslušný rok)

O projektu

„Jak velké jsou výdaje státu a kdo to všechno platí?“ Tuto jednoduchou otázku si alespoň jednou položil každý z nás. K tomu, abychom pochopili velikost státního aparátu a náklady, které nám svou existencí každoročně přináší, slouží právě Den daňových poplatníků.

Den daňových poplatníků je pomyslnou hranicí v kalendářním roce, která rozděluje rok na dvě období. V prvním období pomyslně vydělávají daňoví poplatníci na pokrytí výdajů veřejného sektoru, vlády, samospráv a veřejných institucí. Toto období končí dnem daňových poplatníků, od tohoto dne vydělávají daňoví poplatníci sami pro sebe a o vydělaných penězích rozhodují podle vlastního uvážení.

Den daňových poplatníků vyhlašoval Liberální institut pravidelně od roku 2000 do roku 2020. Od roku 2021 jej vyhlašuje Institut liberálních studií, dříve byl znám pod názvem Den daňové svobody. Metodika je konsistentní s výjimkou covidového roku 2020, kdy panovala velká nejistota ohledně ekonomiky a veřejných financí.

Den daňových poplatníků je přehledným vyjádřením míry přerozdělování v ekonomice ze strany veřejných rozpočtů, která se zrcadlí v omezování naší svobody nakládat s vydělanými penězi podle našeho vlastního uvážení.

Den daňových poplatníků však automaticky neimplikuje, že ideální míra přerozdělování je nulová. Nezastíráme, že si myslíme, že je příliš velká, avšak jaká přesně má být – to je otázka pro daňové poplatníky. Aby se oni však mohli rozhodnout, jakou míru přerozdělování chtějí, musejí nejdřív mít informace o současném stavu. A to je úkolem Dne daňových poplatníků: informovat veřejnost o míře přerozdělování v české ekonomice, a tedy o tom, kolik nás stát stojí.

Pokud se chcete o projektu dozvědět více, spolupracovat s námi či nás finančně podpořit, budeme velmi rádi, když nás kontaktujete na e-mailu.

Metodika Dne daňových poplatníků

Při svém výpočtu vycházíme ze zdrojových dat Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD – Organisation for Economic Co-operation and Development; Annex Table 29 – General government total outlays, web). Metodika je založená na porovnání veřejných výdajů státu s hrubým domácím produktem vyprodukovaném v daném roce – jinými slovy na tom, kolik stát přerozdělí z každé koruny, která se v ekonomice v daném roce vyrobí. Tento výpočet umožňuje porovnat aktuální stav a vývoj Dne daňových poplatníků v ČR se situací v dalších zemích světa.

K výpočtu dne daňových poplatníků existují i jiné přístupy, například ten, který používá společnost Deloitte. Její metoda rozděluje rok na dvě části v poměru odpovídajícímu podílu celkových daňových příjmů a čistého národního důchodu.

Zásadní rozdíl je tedy v tom, že zatímco tento náš výpočet bere v potaz výdaje státu oproti domácímu produktu (zahrnuje i příjmy zahraničních firem a zahraničních pracovníků s domicilem v ČR), výpočet Deloitte je založen na příjmech státu oproti národnímu produktu.

Podpořte nás

Bankovním převodem

Bankovním převodem
  • číslo účtu: 2101849037 / 2010
  • banka: Fio
  • IBAN: CZ87 2010 0000 0021 0184 9037
  • BIC: FIOBCZPP

BTCPay