V roce 2007 připadne den daňových poplatníků na 11. června. Pondělí 11. června tak bude v tomto roce prvním dnem, kdy již občané nebudou muset vydělávat na pokrytí výdajů veřejných rozpočtů. Celých 161 dní od začátku tohoto roku tedy rozhodují o cíli mezd čeští politikové a úředníci. Teprve po zbývajících 204 dní počínaje 11. červnem bude moci každý občan sám svobodně rozhodovat, jak s vydělanými penězi naloží.
Graf: DEN DAŇOVÝCH POPLATNÍKŮ (DDS) V ČESKÉ REPUBLICE (2000 – 2007)
Zdroj: www.dane.inlist.cz
Proč je důležité, kdo rozhoduje, jak se naloží s vyprodukovaným bohatstvím? Problém leží v efektivnosti a motivacích. I kdyby politikové a státní úředníci vydávali peníze jen na to, co lidé opravdu chtějí, dělají tak z podstaty věci neefektivně. Nemají motivace chovat se ekonomicky – utrácejí totiž cizí peníze a nakupují za ně zboží a služby pro druhé. Ty jsou pak v důsledku dražší a méně kvalitní, než kdyby si je nakupovali sami občané za svoje peníze.
Den daňových poplatníků je v České republice vyhlašován již od roku 2000. Letošní rok je však zcela první, kdy došlo k snížení veřejných výdajů v poměru k hrubému domácímu produktu. Oproti loňsku tak bude průměrný občan ČR vydělávat na stát o 3 dny méně.
Výpočet Institutu liberálních studií vychází z odhadů Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). Tato metodika umožňuje srovnání Česka s ostatními zeměmi. Dozvídáme se tak, že například na Slovensku si připomenou takto vyjádřený den daňových poplatníků již 6. května, což je o více než měsíc dříve než u nás. Ze sousedních zemí je před Českou republikou ještě Polsko (4. června). Naopak Německo (15. června) i Rakousko (30. června) přerozdělují větší část bohatství vyprodukovaného tamějšími obyvateli. Kromě Slovenska se na špici vyskytují země jako Irsko, Švýcarsko, či Austrálie. Na chvostu žebříčku tradičně zůstávají Švédi, kteří si budou moci připomenout den daňových poplatníků až koncem července.
